Nemoc chápe tradiční čínská medicína jako nerovnováhu ,zablokování nebo poškození energie. To může být způsobeno emočními stresy, vnějšími klimatickýim útoky, napadením viry či mikroby, nesprávným stravováním, oslabením vnitřních orgánů apod.

Aby čínský lékař odhalil příčinu nemoci a mohl ji léčit, musí studovat vztahy mezi orgány a určit, kde došlo k zablokování dráhy.

Diagnostické metody byly pečlivě propracovány. Jednou z nich je metoda podle osmi principů. Umoňuje rozdělit syndromy do různých kategorií podle toho, jestli jsou jinové nebo jangové, chladné nebo horké, povrchové nebo vnitřní, prázdné nebo plné.

Důležité při stanovení léčby je vyšetření formou dotazování, kde záleží na životním stylu, způsobu stravování, na současné obtíže i na nemoci a zdravotní problémy, které měl pacient v minulosti. Takové vstupní vyšetření trvá zhruba tak hodinu.

Dotazováním se odhalí proč k nemoci došlo a jaký byl její vývoj. Lékař se snaží zjistit, jaké má nemocný návyky, jeho způsob stravování, kterým potravinám dává přednost, v jakém prostředí žije, zda má raději chlad nebo horko, jestli se často potí, zda má bolesti na některém místě, jaká je jeho stolice a moč, u žen mentsruace, jak pacient spí. Vše může hrát důležitou roli při stanovení diagnózy.

Čínská medicína takto odhalí, jaké jsou vztahy mezi příznaky jeho choroby a její skutečnou příčinou a navrhne optimální způsob léčby. Na rozdíl od západní medicíny bude rozlišovat např. zánět spojivek způsobený vnějšíi škodlivýi faktory (může to být vítr) a zánět spojivek, jehož příčina spočívá v játrech (způsobené například velikým stresem).

Léčba obou těchto typů zánětu se zásadně odlišuje a je zřejmé, že druhý typ onemocnění bude jen těžko ovlivnitelný pomocí očních kapek či obkladů.