Podle čínské taoistické filozofie existovalo ještě před vznikem nebe a země  jako rozvířený proud jakési abstraktno - Tao.

Dao se rozdělilo na dvě, pak tři a z nich povstalo deset tisíc (mnoho) věcí. Přitom vše harmonizuje plynoucí energie QI. Dva základní principy jin a jang bychom si mohli představit jako dvě protikladné síly, které jsou obsaženy ve všech  věcech a jevech. Tyto dvě síly jsou v rozporu, ale zároveň na sobě závisejí. Jsou v neustálém pohybu. Svým působením daly vzniknout vesmíru, a tedy i člověku. Za určitých okolností se mohou jin a jang navzájem proměňovat. Jejich změny jsou příčinou cyklických změn v přírodě a změn u člověka.

Jinovou povahu má podle taoismu země - matka a jangovou nebe - otec.

Jin a Jang v čínské medicíně.

Tradiční čínská medicína využívá při diagnóze a popisu nemocí terminologie, která vycháźí z působení sil jin a jang, energie QI a pěti prvků.

Jakákoliv nerovnováha mezi nimi nebo stagnace se projeví oslabením organismu nebo chorobou. Důvodů, proč k tomu dochází, je celá řada. Příčiny mohou být jak vnější (např. nachlazení), tak vnitřní (nervozita, nevhodné stravování apod. )

Úkolem lékaře je zjistit, jaká byla příčina nemoci, odstranit ji a uvést opět jin a jang do rovnováhy.

Vhodnou léčbu vybere lékař podle toho, jestli je v nedostatku jin nebo jang či zda je jin nebo jang v nadbytku. Nedostatečný jin se projeví příznaky horka. Objevuje se kolísavá horečka,horko pěti srdcí (horko na hrudi, na dlaních a chodidlech), noční pocení, pacient má suchá ústa a jazyk a malý a rychlý puls.

Pokud je v nedostatku jang, projeví se naopak u člověka příznaky chladu. Pacient bude pociťovat chlad v končetinách, bude apatický, bledý, bude mít slabý puls a bude se spontálně potit.

Pokud je jin v nadbytku, projeví se to chladem v těle a končetinách, pacienta bolí břicho a má průjem, jeho jazyk je bledý s bílým povlakem a bude mít hluboký puls. Nadbytečný jang se projevuje horkem, vysokou horečkou, pocením, žízní. Pacient má červený obličej a rychlý puls.